PORTRÉT UMĚLCE JAKO

Motto: „Chtěl se ve skutečném světě setkat s nehmotným obrazem, který měla jeho duše stále před sebou.“
- James Joyce, Portrét umělce jako mladého muže.

Vždycky jsem chtěla napsat něco, co bude hluboký, atmosferický, tak nějak vyžile unavený, ale zároveň hrozně provokativní. Rozumíš, něco po čem tě daj do klatby ne proto, že porušuješ pravidla, ale proto že se tě ve svym pokrytectví a kvůli svejm vlastním démonům sami bojej. Něco tak neotřele trefnýho, že se všichni zděsej světskejch důsledků. Vždycky jsem chtěla napsat něco, po čem si na mě lidi budou nenápadně ukazovat a divit se, jak může takovou vobyčejnou pročouzenou holku předcházet pověst někoho tak nebezpečnýho. Něco jako když se panáků v kravatách Joyce nebo Burroughse bál celej konformní svět. A to sem přitom nerada středem pozornosti a mám ráda svý soukromí. Ale stejně mi to nedá. Jo, ale ty chceš anotaci, sorry.

III. díl Bublinové tetralogie divadla Ojebad
Bacha: krev se prolévá, sprostě se taky mluví, kouří se, alkohol se pije, na cti se uráží, autorský právo se skoro porušuje, prvoplánově se provokuje, pro zvířata jo, pro děti ne. Během zkoušení byla smrtelně zraněna nějaká zvířata, sorry.

Autor inscenace: Otto Linhart & Ojebad s laskavým přispěním Patrika Linharta
Autor předlohy: James Joyce, Dylan Thomas, Homér a další

Autor úpravy: Otto Linhart & Ojebad

Hrají: Anna Černá, Oskar Hulec, Ivona Vavříková, Jan Tesař, Milan Dedera, Prokop Blümel, Jan Koranda, Otto Linhart, Zdeněk Buchal

Délka představení: 60 min

Hudba: Umělec původně známý jako Prince, Umělec původně známý jako Milan Dedera, kapela Siréni, Mary O'Hara, Dr. Dre a další

Výtvarník: Ralph Steadman (portrét Jamese Joyce, 1995) & Ojebad

O souboru
Ojebad Divadlo
Ojebad působí od roku 2006 v Praze a přilehlé republice. Původně improvizační soubor velmi brzy přeorientoval své soustředění na témata závislostí, která zkoušel na vlastních tělech a duších. Téma drogové závislosti (Spadnout na dno, 2008) vystřídala závislost na adaptacích ruské literatury (Chal-Gallaj, 2009; Praha-Hronov zpáteční, 2013). Tu přerušila až závislost cestovatelská (Cesta je cíl, 2015). Občasné vědeckofantastické směřování souboru (Jelito a Kopyto, 2010; Restaurant na konci vesmíru, 2016) dospělo až k sondám do sociálních mikrokosmů (Zmrdcard, 2017; Odborná porota, 2019). Poslední zmíněná inscenace je zároveň I. dílem takzvané Bublinové tetralogie divadla Ojebad, na níž nevolně navazuje její druhý (2. díl, 2022) a třetí (Portrét umělce jako, 2025) díl. Od roku 2015 funguje divadlo Ojebad na stálé scéně ve Studiu Paměť v Praze. V roce 2016 u příležitosti 10 let od svého založení získalo Ojebad prestižní ocenění Třebovelský Pakoráč.